Ve spirále vzhůru

showcase-1597292_1920   Šalina hrne z Králova pole po Palackého třídě a dívka sleduje ubíhající otlučené domky. Tady, už to bude, tady vlevo, jo, to je on. Vyhledá očima ten opuštěný krámek v malém jednopatrovém starém domku a dívá se na něj dokud jí nezmizí z očí. Pak je na okamžik zavře, nechá svou představivost, aby rozzářila výlohu s vlastnoručně ušitými modely a vchází do malé dílny, kde uprostřed regálů plných látek stojí její malý šicí stroj a žehlicí prkno... Zase oči otevře. Jo, to by se mi líbilo, pomyslí si pokaždé, když jede kolem. Jenže se píše rok 1982 a o soukromém podnikání se nedá vůbec uvažovat. Snad jen v těch snech a představách. Ostatně její budoucnost je jasná. Zemědělství přece.
  
Po deseti letech je z dívky mladá žena, matka dvou malých synů a osud ji zavane do Opočna, kraje F.L. Věka. O zemědělsky vzdělanou ženu není zájem a tak se nabízí řešení. Splnit si svůj dívčí sen. Malý krámek to sice není, ale nějaká místnost se přece jen najde. A tak se pomalu rozjede drobné živnostenské podnikání, které je nazváno zakázkovým šitím. Zákazníci nosí své látky a chtějí sukně, šaty, halenky... a nebo vyměnit zip u riflí či zkrátit kabát. Prostě šití všeho druhu. Po pěti krásných letech už práce tolik není, vietnamské krámky se rychle šíří a šití na zakázku ztrácí na významu. A tak živnost usíná, aby se probudila po dalších dvaceti letech.
 
Synové jsou dospělí, doma v Beskydech jen manžel a tři kočky, padesátka za mnou, do důchodu daleko. Mám už jasno. Vím, co chci i co nechci.
Jaká je realita? Mám hromadu zkušeností, umím kdeco zařídit, vyžívám se v excelu... ale že by mě někde zaměstnali, to už asi sotva. Tak co? Tak sedám za šicí stroj a šiju jednu jeansovou kabelku za druhou. Nová živnost se pomalu rozcvičuje. A do čeho to budu balit? Přece ne do igelitu,... do svých síťových pytlíků. Ty pak můžou použít jako ZeroWaste sáčky... nojo... vždyť jich můžu našít víc...
A tak jsem se dostala k mým třem vymazleným modelům Laurel & Hardy, ke kterým se posléze přidal Frigo. A brzo se objevil další, tentokrát čistě bavlněný Diodon. Následoval malý Tweety, pak velký Gossy a Gossy minor...

A protože materiálu je dost, začala jsem bavlněnou síťovinu nabízet k prodeji také jako metráž, aby si každý mohl ušít pytlík po svém.
 
Co dělám teď? Kromě své radosti, tedy upcyklace jeansoviny a vytváření jeansových kabelek, polštářků, pelíšků a spousty dalších designových věcí spolupracuji s Wrap-up obchodem a šiju pro ně ty jejich vychytané pytlíky na pečivo.
A protože své znalosti, zkušenosti a um si nechci vzít do hrobu, učím šití, háčkování a pletení.
A je to krásné.
 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení